Srpen 2011

Přiznání

5. srpna 2011 v 14:03 | ada.cat |  Společné básnění
zapadlova.jana - 05.08.11 10:49:14
Průběh včerejšího večera
Včera jsem domů dorazila
na zadek málem se posadila
Ač tomu mnohé z vás nevěří
měla jsem na stole hotovou večeři
Koukala jsem na to jak telátko na vrata
ten člověk má asi srdíčko ze zlata
Pak pozval mě na Vítkov, nabídnul rámě
snad jsem si tentokrát vybrala správně.

  • atka.l atka.l - 05.08.11 13:05:40
    RE: Průběh...
    Holka zlatá dávej bacha
    Láska žaludkem prochází,
    ať po procházce na to tata
    nezatáhne tě do mlází!!! :-D :-D

    • zapadlova.jana zapadlova.jana - 05.08.11 13:11:21
      RE: Průběh...
      Tak to já se nechám a velice ráda
      bránit se dlouho nebudu
      Mám přece souseda za kamaráda
      né lecjakého pobudu
      O lásce a žaludku stará moudrost praví
      říkala to i babička
      ale to nevadí, šak je to zdravý
      řekla a líbla dědečka
      :-)) :-D ;-)

      • atka.l atka.l - 05.08.11 13:20:17
        RE: Průběh...
        Neříkám,že to zdravý není.
        Člověk pak není nemocný,
        pokud tě do mlází nezatáhne
        nějakej pobuda-ponocný.
        Když je to soused
        a ještě k tomu hodný,
        tak je to príma
        a na procházky čas vhodný.
        (I na nějakou tu pusinku pro naši Janinku-konečně) :-))

        • zapadlova.jana zapadlova.jana - 05.08.11 13:42:49
          RE: Průběh...
          Asi už k přiznání nastal čas
          nebudu klamat už žádného z vás
          Ten soused je kamarád z Hospůdky Na Břehu
          nešli jsme vzájemně daleko pro něhu
          On sám žil spoustu let po rozvodu
          já zase vykopla toho svýho pobudu
          Po měsíci a týdnu z nás stali se přátelé
          život nám začal ubíhat vesele
          Pasujem k sobě jak hrnec a poklička
          naše dny provází smích, radost, písnička
          Vědělo o něm jen pár kamarádek
          nyní se veřejně přiznávám, pro pořádek

Vídám tě ve snu

5. srpna 2011 v 12:43 | angi5 |  Básně lidí z netu
Vídám tě ve snu,krajino spanilá,
nebe je čistě modré a tráva je jasně
zelená. Na louce sedím, a do zurčícího
křišťálového potůčku hledím.

Od lesa nese se větrem, vůně
fialek, tak krásně tmavých, omamnou
vůni šíří, až do dálek.Prosím, dej mi
jich malou kytičku, až probudím se,
najdu ji v dlani a budu šťastná,
aspoň chviličku.

Na chvíli budu věřit, že vše,
je opět tak, jak dřív, nebe je
čistě modré, a tráva jasně zelená,
voda je plná pstruhů,cestičky místo
dálnic,a v dálce slyším zvony,
z blízkého kostela.

Jen zvony,nic víc,jinak
je všude klid a mír,
jen ptáček občas zazpívá.
Vídám tě ve snu, krajino spanilá.

angi5


Srpen

5. srpna 2011 v 12:40 | ada.cat |  Básničky jen tak...
Srpen je od června natolik jiný
to proto že v něm mám narozeniny
V srpnu se po ránu sekaly otavy
v něm každý tulák má nohy toulavý

V srpnu jsme sbírali po lesích maliny
s babičkou žila jsem, ach to byly prázdniny
V srpnu, jsme lovili po nocích světlušky
k sousedům jsme chodili potají na hrušky

V srpnu se kosí obilné klásky
my našly s kámoškou své první lásky
Ach srpne zářivý, tebe mám ráda
ač letos jsi deštivý a já nejsem mladá