Duben 2011

Po cestách občasných smutků...

29. dubna 2011 v 15:28 | ada.cat |  Zbyli jsme na sebe...
Zase se obírám smutnými myšlenkami
a tajně pláču po nocích
Někdy je velká propast mezi námi
i když hladíváš mě na bocích

Ráno pak ptáš se co se stane s námi
zda cestou půjdem zase každý sám
Já zasažená smutku příčinami
raději zeptám se co dáš si k paprikám

Nad stíny smutku, v slasti usmíření
postavme přes tu propat most
Snad neminem se, my dva zatracení
smutek a slzy budou minulost

Touha...

21. dubna 2011 v 14:14 | ada.cat |  Zbyli jsme na sebe...
Je slunečné ráno
a já ho nechci mít
Nechám ti odestláno
nač své city krýt

Je ráno a touha mě zmáhá
mučí tak sladce, až to bolí
že se mi posívá i rozkvetlá Praha
vítr to klevetí po okolí

Já těším se až schoulím se k tobě
a nechám struny ve svém nitru znít
Snad líbit se budu ti i v nové podobě
až mě večer přijdeš políbit

Ach touho, jak jsi spalující
slyším tě šeptat ironické básně
Také se stul do náruče milující
uvidíš jak ti bude krásně

Ach touho, večer se už blíží
už brzy zhasne plamen na tvé svíci
Má láska kordy s tebou zkříží
stanu se královnou i poběhlicí

Zbyli jsme na sebe...

8. dubna 2011 v 13:41 | ada.cat |  Zbyli jsme na sebe...
Říkáš, že jsme si zbyli
právě my a právě teď
V pravou chvíli jsme se políbili
že duší šeď jsme zahubili
je tvá odpověď

Díváš se tak vážně
až se toho děsím
A říkáš ještě vážněji
Zamyslím se a hlavu svěsím
myslíš, že máme ještě naději?

Ó ano!

Říkáš nahlas
na celý svět
Neboj se Jano
žít budem spolu
roků čtyřicet

Ráno

6. dubna 2011 v 17:15 | ada.cat |  Zbyli jsme na sebe...
Ještě tě cítím na svém polštáři
svítá...
Už brzy den se rozzáří
a já se ještě topím v tůních
tvých studánkových pohledů
Ještě cítím teplo tvého těla
pod svou peřinou
Tak nějak mladší
smělá...
Oblečená do tvých doteků
provoněná tvými polibky
vstávám...