Březen 2011

Noci, jen tobě vyčítám...

31. března 2011 v 17:08 | ada.cat |  Zbyli jsme na sebe...
Jen tobě noci vyčítám!
Proč jsi tak krátká?
Proč před mou touhou zavíráš vrátka?

Jsem oddaná Tvá služebnice
Tak řekni paní...
Co chceš více!

Snažně Tě prosím!
Ještě chvíli...
Rozprostři svůj šat

Já nechci vstávat
Ještě chvíli...
Chci se milovat...

Otevři náruč ...

30. března 2011 v 14:59 | ezi z Chattannoga píše Arie..., |  Snění ze vzdálených zemí
Otevři náruč ...

říkala jsem vždy své sestřičce milé
nikdy se nezříkej, až přijde ta chvíle
kdy láska procházet bude blízko tebe
kdy nadosah bude i pro tebe nebe
tak ted zvedni ruce o objímej za sebe
už se nedívej co bylo bylo, nevrátí se už
a po tvém boku silný muž milovat tě bude
a tebe ochrání a tak buď šťastná s ním
až za hranice poznání dej co máš, dej sebe
a vše vem co dává to je láska, ta pravá
a já jsem s tebou má nejmilejší
tam u tebe i v zemi zdejší
jsem z tebou srdcem i myslí i duší
a přeji ti víc než tušíš
vždyť i ty jsi při mně vždy pevně stála
když jsem se bála, plakala
a byla sama víc než se komu zdálo
a ty jsi ruku podala, srdíčko, slovo
to není málo ty jsi u mě stála
a teď při tobě stojím já
a říkám buď šťasná princezna

Ach, sestřičko...

30. března 2011 v 14:53 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí
Co jsem to provedla sestřičko milá
sebe jsem zradila
vše co jsem zavrhla
a zamkla do temného žaláře
všechno je zbořeno
pohledem do tváře úsměvem
a pohlazením
nechci už zklamání
řek, že mě ochrání
jak věřit vikingu
že nepřijde plenit
nevstoupí jak do ringu
když bude chtít vejít
Pomoz mi sestřičko!!!
začaruj něhu
bojím se i maličko
seběhnout k břehu
sáhnout si do vody živé
bojím se sestřičko
až přijde ta chvíle

Jsi můj sněholam

30. března 2011 v 14:20 | ada.cat |  Zbyli jsme na sebe...
Ve tvé náruči jsem stočená
Se slzou v oku...
Princezna bez věna
Celou mě objímáš
Jsi můj větrolam
Krásně se usmíváš
když říkáš mi rád tě mám
Já bojím se dívat do Tvé tváře
a slzy roním do polštáře
Ty je svými prsty sbíráš
a měníš je na na drahé kamení
Říkáš, neboj miláčku
u mě se nic nezmění
Počkej, navléknu ti na šňůrku ty drahokamy
Věř mi, mé ruce jsou Tvé sněholamy

Věnováno Jirkovi

Povídání s Pánem Rihanem

29. března 2011 v 16:16 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí
Já jsem jen sama
já nejsem osamělá
Snad říkám slova příliš smělá
Má samota je spása
Já nezoufám si po příchodu domů
Já volám páni to je krása
mám čistý stůl i podlahu
Na stole sklenku vína
na zášť já nemám povahu
A úsměv není dřina
Vím Pane Rihane že býváš se mnou v mysli stále
Až správná doba nastane
příteli, řeknu jen pojď dále
Nyní jen děkuji a polibek posílám
Číče se věnuji, na tebe vzpomínám

Pán Rihan, Arie

29. března 2011 v 15:20 | Pán Rihán |  Snění ze vzdálených zemí
V samotě bolesti poznáváš bolest samoty
a taky nalézáš klid míru a mír klidu.
Ty nikdy nejdeš sama.
Křikni.
To není ozvěna,víš ?
Jdu vedle tebe, odpovídám.
Slyšíš ?
Zpívám s tebou.
A nejsem sám
Ten dvojhlas znáš.

Všem neviňátkům

22. března 2011 v 16:30 | ada.cat |  Veršované pocity
Já vím, že bylo to, jest a zase bude
zlí lidé jsou zkrátka všude
Já však ptám se PROČ???
Proč tráví děti
jejich vlastní máma
Proč týrá děti bitím z rána
až do večera je hladem trápí
A lidé kryjí zraky kápí
dělají že nic se neděje
Kam zmizela láska, víra, naděje...
Nechápu tohle, na mouvěru
že najdu kotě v kontejneru
a štěně pohozené v lese
Tak sakra lidi!!!
Probuďte se!!!
V případech mnohých
stačilo jen se dívat kolem sebe
A zachrániti dobré nebe
Honzíka, Filípka, Terezku, Aničku
a spoustu dalších neviňátek
Stačilo možná jenom vyjít z vrátek
a jedním telefonem na sociálku, policii
nenechat drobotu nějaké zmiji
Ať je to ptáče, pes, či kočička
chlapeček, nebo holčička
slepec či vetchá babička
Ti všichni chtějí lásku, pohlazení
Stačí jen nezavírat oči
Nebránit se probuzení !!!

Nemám slov...

22. března 2011 v 16:22 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Obrázek vytvořila atka

Už bude líp (Povídání s Pánem Rihanem)

7. března 2011 v 12:14 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí
V samotě bolesti své léčím
víš, samota mi svědčí
Teprve poznávám klidu mír a míru klid
A nechci lásku ten pomíjivý cit
Nazvu ji Neštěstí
Je plná bolesti
Sype ji po lukách, vnáší ji do domu
Zepředu
Zezadu
Cítím z ní pohromu
Je plná jedu s tím já nic nesvedu
Tak nastavím já slunci tvář a toulat se budu
Né, nejsem hříšník ani nemám svatozář
Jen k lásce zády se točit budu

Políbení

4. března 2011 v 13:16 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Přišlo ráno a s ním ranní probuzení
na obloze není slunce,-jen plno mraků
chybí něžné pohlazení,-políbení
ráno probudilo ve stromech i straku.

Polibek na dobrý den je výrazem lásky,
láska přítomna je v každém věku
touží po ní každý i když šedivějí vlásky
polibek vyjadřuje za ní míru vděku.

Polibek má vůni přízně,- lásky
polibek je klíček kterým srdce otvíráme,
polibkem uctíváme matčiny vrásky,
polibkem loučíme se,když knihu života zavíráme

Ticho...

4. března 2011 v 10:17 | ada.cat |  Básničky o lásce
Obejmi mě
Má sladká lásko
Rozvaž mi vlasy svázané páskou
Pak hlaď mě po mé tváři
Já zavírám oči zvlhlé láskou
Vlasy své rozhodím po polštáři
Naše srdce zvoní jako zvony v Loretě
Mám jenom Tebe
Ty, jenom mě na světě
Naše láska a naše srdce
Křičí
Jásá
Výská
Láska dme se pýchou
A já, ve tvém objetí
Přes slzy dojetí
Vnímám jak říkáš
Slyšís...
To...
Ticho...