Prosinec 2010

Psaní milované sestře

6. prosince 2010 v 17:11 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí

Psaní milované sestře (aria.z.elesmery, 06. 12. 2010 16:31)

V Chattanoga je také chlad...

Což nemáš tam teplý hrad?
Kdepak máš muže?
Proč jsi sama?
Což odjel někam bojovat?

Ach sestřičko...

Já z dálky suším Tvoje slzy
Proč musel odjet už tak brzy?

Ach milá...

I já jsem touhy zakusila
Vím, o čem sníš nad ránem
Vždyť máš být s Pánem Rihánem
Vaše těla propletená v keltské spirály
Jedno tělo
Jedna duše
Dvě propojené mandaly

Ach...

A Ty jsi sama
On někde dáli
Prázdné srdce
A oči
Pálí

Srdce bije jen vteřinami

6. prosince 2010 v 17:04 | ezilifreda |  Snění ze vzdálených zemí

Srdce bije jen vteřinami (ezi píše Pánu rihan, 06. 12. 2010 06:45)

Je mi tak nějako chladno
v této opuštěné zemi
Sny mé končívají
příliš brzy nad ránem
Snad jen proto
aby se změnily
v myšlenky pošetilé
Tak srdce nebije
jen tiká vteřinami
Vše zdá se jaksi nekonečné
I zlom noci v ráno
V ráno co stejně přinese
den další pocity osamělosti
Neříkejte nejste sama
oba víme jak to je
a pak
také to odloučení se propadá
do roklin
které lemují cestu k Vám
V Chattanoga je také chlad
Není jen zvenčí
nepřízní počasí
Je to chlad vnitřního stýskání
Té nekonečné touhy
Počítám dny návratů
Dny se krátí
Myšleny jsou jak tenká přediva
Nit je slabší a slabší
Jen stěží ji provlékám jehlicemi
vzpomínek
Mám strach Pane
zda vás ten svetr bude hřát
Západní vítr přináší změny
Tak nějak věřím
brzy od tam začne vát
Očekávejte můj návrat