Listopad 2010

Odjezd vlaku...

19. listopadu 2010 v 15:32 | mimiane |  Básně lidí z netu
Potemělé kupé bez křídel
jak cela
kde někdo zapoměl
otočit klíčem

Listí všech barev podzimních
překrývá jizvy na duši
a hladí svou sametovou hebkostí,
mísí se s kapkami deště
jak slzy
šedivých oblak
mizících
s modravou krajinkou v dáli

Jen zázrakem
zaslechneš ve větru
veselý štěkot fenky Blondi
tak vzdálený,
jak stíny za oknem
schovávající se pod křídla
černých vran

Chybí mi náhrdelník z hvězd
jen blázen však
navlékal by jehlu bez niti,
mám chutˇ vylézt nahoru
dovnitř noci
jak svíci pohřební
hvězdičku zapálit

Pak mávnout na pozdrav
tmou choulící se noci
zavřít oči
nechat se houpat
v rytmu kol
a bláznivých nadějí
svých snů


Báseň bardů

19. listopadu 2010 v 15:31 | astoreth |  Básně lidí z netu
Spatřila jsem černého vlka, jak běží ke mně a sedá si.
Neznám slitování - jsem instinkt
A les je svatyně pro ty, kdož hledají odpověď.
Rys loví v bílém tichu
Jestřáb rozložen v nehybnosti vyčkává
Stopař v tichosti pozoruje.
ššššš…..
Lovkyně,skrytá, jako had čeká na svou kořist.
Hbitá, jak stříbřitá štika,
Instinkt, cíl, ticho -
To vše je přítomno!
Přitiskni se k zemi a nech pro sebe pracovat vítr.
Má smysl číhat na to, čeho se zmocníš!
V očekávání je síla,
Záleží jen na tom, zda jsi připravena !
Překonej úzkost, překonej bolesti duše -
Pozvedni ruce do vzduchu a vykřič do světa
Jsem volná!

(Astoreth)

Aria pro Pána Rihana

19. listopadu 2010 v 15:30 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí
Svým hlasem vládnu
i strunami šesti
U stolu kmánů
já nabízím štěstí

Ario hrej!

A Ty šašku, zpívej!

Šenkýřko nalévej pití!

Opilý tuláku
v koutě nezívej!
Královna hraje
tak doneste kvítí!

Královnu zahrňte dary za její odvahu
jít mezi kmány
a shrnout závěsy
Okvětní lístky sypte jí na hlavu

Opilé pány...
Kati ať pověsí!

Opravdová královna

19. listopadu 2010 v 15:27 | Pán Rihan |  Snění ze vzdálených zemí

Aria (Pán Rihan, 17. 11. 2010 13:07)

Opravdová královna

Ty moudře vládneš zemi svoji
statečná Aria z Elesmery.
Necháš ji radovat a v míru žít
než zbraně k boji vytasit
než rapírem a pěstí
Svým hlasem vládneš
strunami šesti

Kolotoč

18. listopadu 2010 v 16:23 | ada.cat |  Básničky a rýmovánky pro děti
Na naší návsi je dneska živo
Přijel k nám kolotoč, točí se pivo

Turecký med a cukrová vata
Na růži mamince, vysřelil táta

Vyhrává muzika kolotoč se točí
Dětem z té krásy až přechází oči

O kočičce

18. listopadu 2010 v 16:19 | ada.cat |  Básničky a rýmovánky pro děti
Moje malá kočičko
nepřišla jsi na mlíčko
Kde jsi byla, moje milá?
Snad jsi se mi neztratila?

Má paničko milá
já jsem nebloudila
Já chodívám na spížku
Tam já číhám na myšku

O pejskovi a kočičce

18. listopadu 2010 v 16:16 | ada.cat |  Básničky a rýmovánky pro děti
Potkal pejsek kočičku
na náměstí v Jevíčku
Rád Vás vidím, slečno Mici
projdeme se po ulici?

Pane Broku, dobrý den
jste dnes dobře naladěn
vousky máte načesané
sluší Vám to, milý pane

Vaše krása kočičko
zastínila sluníčko
Máte mašli na ocásku
smím Vás pozvat na procházku?

Tak se pejsek s kočičkou
procházeli uličkou
Za packy se drželi
den si pěkně užili

Mikulášská

18. listopadu 2010 v 16:11 | ada.cat |  Básničky a rýmovánky pro děti
Stichlým zimním večerem
jde Milkuláš s Andělem
S nimi hejno čertíků
Ti nesou uhlí v košíku

Mikuláš má dárky v nůši
Anděl zase dobro v duši
Čerti děti postraší
Huš!!! Vy malí raraši

Milované sestře do Chatanoogy

10. listopadu 2010 v 17:44 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí
Šepoty Vaše, do spánku
přinesli draci mi po vánku
Odpusť mi slabost
já byla jsem v ráji

Tak vášnivé šepoty, až dech se tají

Kaji se před Tebou, sestřičko milá
snad závist veliká
Mysl mi zaslepila

Kaji se před Tebou, má milá sestřičko
za to že trápila
jsem tvoje srdíčko

Vždyť já ani propána
nechtěla Pána Rihána!!!

Já jenom sestřičko milá
tak vášnivé šepoty nezažila
snad bych je ani nesnesla
Pod takovým žárem bych jistě poklesla

Jsem uvyklá bojovat o přežití
Mě slunko nikdy nezasvítí
Pro mě se zázraky nedějí
Já marně volala jsem naději

Sny odčaruji
Postavím pevný hrad
Pak obleču si temný šat
Víc vášeň u mě neostojí!

Snad moudře budu kralovat

Pro Pána Rihána

10. listopadu 2010 v 16:52 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí
Tvůj hold já přijímám
Vítám tě a zdravím
V mé zemi tě ráda uvítám
to ze srdce ti pravím

Tvojí pomoc ráda přijmu
ve zlém okamžiku
Nikdy nic nás neporazí
když budem státi v jednom šiku

Slibuji, že nedotku se nikdy!
Vaší kliky zlaté
Jsi mužem milé sestry mojí
to pouto je mi svaté 

Já dosáhla jsem svého cíle
dneska už to vím
My spolu prožijem příjemné chvíle
Vždyť tys švagrem mým

Budete oba mí nejmilejší hosti
štěstí já poznám ve vaší společnosti
Až přijdou děti a já budu teta
Zlíbám jim ručky, po smutku bude veta

Princezna kočka

10. listopadu 2010 v 15:42 | ada.cat |  Veršované pohádky
Princezna kočka
z korunkou z perel a kočičího zlata
Na myšku si počká
pak cestou, kterou zná jen ona domů chvátá

Královna zvířat, jež se lvy soupeří
že je to pravda, nikdo mi nevěří
Prý nemůže vládnout, bez hřívy ze zlata
Ať myši loví a hlídá koťata!

Lev ať si vládne savaně v Africe
Já dál jsem královnou dvorku i světnice
Kočka je víc než lev, i člověka vycvičí
tak naplň mističku a zavolej čičičíííí

Věnováno Ezilifredě

Do Alagaezie

10. listopadu 2010 v 11:15 | Pán Rihan |  Snění ze vzdálených zemí

Do Alagaezie (Pán Rihan, 09. 11. 2010 21:18)

Královno mocná
Elesmery vládkyně
Klaní se před Tebou Pán Rihan
Aby ti dík svůj vyjádřil,
že sestrou zveš tu
které srdce svěřil.
Tu, které jeho láska patří
až do skonání dnů.
Pán Rihan, teď nabízí ti přátelství a pomoc,
když zloba objeví se na úpatí Beor
S tvou sestrou ruku v ruce sejdou z hor
by s tebou stáli v jednom šiku.
Jen na zlatou kliku nesahej do jejich srdcí
ta klika je druhým zařeknutá,
odejdeš z hlavou sklopenou a neobutá

Přiznání Arii z elesmery...

10. listopadu 2010 v 11:12 | ezilifreda |  Snění ze vzdálených zemí

Přiznání Arii z elesmery... (ezi.../je to tak.../, 09. 11. 2010 20:50)

Ne Arie, proč do ústraní
Proč plaché pohledy mít očí laní
Jen odčaruj sny co nepatří ti
Na louce trhej jiné kvítí

I pro tebe vykvete květ zázraků
i pro tebe bude nebe bez mraků

A slunce zazáří tak zlatě
Pohár jeho zlatý naplním
ti vrchovatě

Pij víno z vinic milenců
Zaplétej břečťany do věnců
Tichá a skromná ne v chrámu
ale pod oblohou
přej si svá přání
která přijít mohou

A nepřekračuj smutné řeky tok
To raděj skákej přes potok
a směj se moje milá

I já po dlouhé dny a noci tmavé snila
Věř mi
Než dostala jsem darů dar
Než oslovena slovy pár
Poprvé jsem se rděla
Teď tajemství milá sdělím ti
On celý mi patří
a já mu patřím celá

Ach Arie co říci, když sny máš pošetilé
Co říci té, milejší mi než milé
Lhát Arie se nemá

Jsem-li já vyvolená
Já jsem

Já jsem Rihanova žena

Psaní z Alagaezie

9. listopadu 2010 v 17:19 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí
Proč chci mít tolik, když stačí mi málo?
Proč se mi sestřičko, zas o tom zdálo?
Proč sen co zdál se nad ránem
Byl spoután s Pánem Rihánem?

Vždyť nemiluji, toho muže!!!

 Já nechci toužit!
Chci jen spát…
Proč musím se v spánku do snů hroužit?
Po cizích krajích putovat…

Já chtěla bych mít malé obydlí
Pod vrcholky Beorských hor

Kam lidská noha nevkročí...

Kde jenom zvěř se usídlí
Tam nedosáhne lásky hladomor

Pomoz mi sestřičko kouzelnice!!!

Podej mi do rukou zlatou číš
Čarovný nápoj dej mi pít
Snad bylo by lépe překročit řeku
Srdce a touhy utopit

Ty víš...
Nechci se vrátit zpátky již…

Ze staré půdy

9. listopadu 2010 v 17:11 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Poklady

Spokojenost

9. listopadu 2010 v 17:09 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Spokojenost

Podzimní rozjímání

9. listopadu 2010 v 17:07 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Podzimní rozjímání

Sluníčko usměj se ještě

9. listopadu 2010 v 17:04 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Slunko

Čas Dušiček

5. listopadu 2010 v 12:37 | ada.cat |  Veršované pocity
Čas dušiček

Čas svíčiček

Čas vzpomínek

Čas slziček

Za duše zkřehlé
Za duše nejbližších
Co v chvílích nejtěžších
jsou stále s námi

Za duše babiček s pekáčem koláčů
Za duše matiček tiše si popláču

Tisíce světýlek, na cestu svítí
maličký plamínek a spousty kvítí

Zvláštní je dnešní noc

Tajemná...

Mrazivá...

Mé srdce jak plamínek
stejně se zachvívá

Praotec Čech aneb jak to bylo doopravdy

5. listopadu 2010 v 12:29 | ada.cat |  Společné básnění
Jak to bylo doopravdy...  zapadlova.jana

Kdysi se praotec Čech se krajem trmácel
znaven byl jeho lid, že sotva se potácel
Když únava ke vzpouře už pomalu spěla
před nimi hora jak veliká řípa se čněla

Vylezl n ni s věrnými druhy
řek dál už se nehnu, bolej mě nohy
Je tu dost zvěře, lesy i vláha
za tímhle kopcem vyroste Praha

Na skále nad vodou za nějaký rok
Postaví sídlo si můj pravnuk Krok
Jásejte lidé, že bude líp
na paměť hora ta, ať zove se Říp

  • jonasjblaha

    jonasjblaha - 23.10.10 23:11:25
  • RE: Jak to bylo...

  • Když s praotcem Čechem
    zemdlené davy
    pod krtincem jakýmsi
    po cestě spaly,
    praotec přežrán jsa prděl a prděl,
    tu vykázán na vrch byl by méně smrděl.

    Na vrchu bájném tom dumal a dumal,
    jak metu pohodlí by lépe zdolal.
    A že byl šoumenem na slovo vzatým,
    zdál se být po ránu bez mála svatým.

    Davy v ten ranní čas na horu svolal
    v očích žár v rukou třas
    prorocky volal :
    Pohleďte na všechny kol sebe strany,
    horami obklopen je
    kus země té
    všady!

     Zde nechť ves rod náš
    rozloží vnady
    a cizáků bezpečně odvrátí spády.

    Na hoře příhodné zbudujme hrad,
    kde konečně v klidu již
    budu já spát.

    Nejlepší junáci budou se bít,
    kdo spánek můj poklidný
    bude chránit.

    Z největších reků těch
    trpících smrad,
    urozené plémě
    zbuduje stát.

    Až pravnuci rozverní
    budou se ptát
    zda svatý je hrad
    a zvítězí-li pravda snad,
    praotec vzkazuje
    Nechte mne spát!


    • zapadlova.jana zapadlova.jana - 25.10.10 09:28:59
      RE: Jak to bylo...

    • I tak to mohlo býti, milý Jonáši
      však čas pravdu nám v dálku odnáší
      Nikdy už nezvíme zda bylo krušno
      když po hrachu v táboře bylo tak pušno ;-)

      Přečtem si raději Pověsti České
      vše co je psáno tam, je tolik hezké
      Pověsi slýcháme o Řípu i Libuši
      jaké jsou detaily, nikdo však netuší