Říjen 2010

Hrneček

20. října 2010 v 14:40 | amigo.toryk |  Společné básnění
Hrneček
ada.cat

Kdo z toho hrnčeku mléko pil?
Málokdy dozvíš se kdo to byl
Třeba ho někdo tam uschoval za války
Pro příští vzpomínku, že tady byl...

Kdopak ví...

Snad láska k domovu a k rodné hroudě
nutila uschovat hrneček

Na staré půdě
se chovává spousta věcí
Ví ten kdo miluje tajemství
přeci

Na staré půdě
nejsou jen stíny a prach
Nejenom pavučiny
najdeme na půdách

Na dobrou noc

19. října 2010 v 13:08 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Na dobrou noc

Setkání s mládím

19. října 2010 v 13:06 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Kráčejíc lesní cestou za mlhy a deště,
brodíc se spadaným ze stromů listím
smutno je na duši a bude více ještě,
dnešní čas šetří velmi se štěstím.

Jdu po cestě stále dál a dál
potkávám maminku s malým kloučkem
podal mě ručičku,stále se na mně smál,
přál jsem si býti také tímto broučkem.

Přál jsem si míti také dětskou duši
vnímat lásku a pohlazení matky,
aby jen pohádky slyšely mé uši,
nevnímat nepořádek a světa zmatky.

Stále vidím bezelstný úsměv toho kloučka,
který na světě - jen dva roky,
na rozloučenou mně mává jeho malá ručka,
ať otec i matka dobře střeží jeho kroky.

 Čas kdy jsem si mohl se svými dětmi hrát,
dávno je pryč a vím kdo mi ho vzal
musel jsem v dálavu jít a své děti přestat znát
dnes již stár jsem , musím jít sám- stále dál.


Čtvero ročních období

19. října 2010 v 13:04 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Jaro,léto,podzim zima,-čtyři roční období,
kdo se dobře po krajině dívá
neujde mu,-jak ji řádně vyzdobí.

Jaro vždy žezlo vlády od zimy dostává
sluníčko z pod mraků se na přírodu směje
zimě,která odchází na shledání zamává,
z hor ,lesů a luk již teplý vítr věje.

Léto práci jara pilně precizuje
včelky dolétaly z květu na květ,
málokdo se v teplé řece neumyje,
krásný je pohled na ten letní svět.

Podzim,-je večerem léta
kdy les,louky a vše se k spánku chystá,
tu a tam ještě nějaké to kvítko vzkvétá
zima přichází to věc je jistá.

Zima do ročních období přece patří,
bílou peřinou krajinu přikrývá,
jaro,léto s pozdzimem jsou její bratři
tak se to rok za rokem přece odbývá.



Arii i pro tu jenž ji jméno vzala

18. října 2010 v 16:32 | Ezilifreda |  Snění ze vzdálených zemí

Arii i pro tu jenž ji jméno vzala ((Ezi pro ...nejen - 15. 10. 2010 15:26), 16. 10. 2010 14:23)

já?
A nutila Pána Rihan
vždyť to on vztáhl ruku...
A na co vojsko
na co v zbroji tolik pluků
a na co meč Artuše
a vím já? Co elfka tuše netuše
mi píše a co se domnívá???
Na co posílá slova ohnivá
a nač slzami smáčí líce
je Pán Rihan a já
a nic více
půjde, kam já půjdu
netřeba mi svodů
a netřeba nám dvěma ani doprovodu

Chceš sestrou mi být a podat ruku?
Proč tedy lásku moji chápeš jako svoji muku...

Odpověď Ezilifredě, z Alagaezie

15. října 2010 v 14:10 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí

Ezilifredo (aria.z.elesmery, 15. 10. 2010 11:56)

Skutečné jméno elfka nikdy nevysloví
možná ho nezná ani, kdo ví...
Tak nenuť Pána Rihana
Tvá zkouška, mohla by býti prohraná

Nechci aby vybledla tvá bytost
nejen já bych pocítila lítost
Však dělí mě nekonečné vzdálenosti
od lásky i od radosti

Krásná Ezilifredo
dálka nás dělí jako mor
Ty jsi v zemi Chatanooga
Já pocházím od Beorských hor

Myslíš, že Pán Rihan by o lásku mou stál?
Věky, tu dálku za mnou by putoval?
I kdyby...
Pak...
Šla bys za ním s vojskem
vyzbrojeným meči, nebo kyji

A proklela celou Alagaezii
Zrodila by se zloba
závist
nedůvěra
Tak zemřela by Alagaezie
i Elesméra

Já raděj navštívím zemi tvoji
tam štěstí slzy moje setře
snad věčnost vzdálenosti spojí
Stisk našich rukou bude upřímný
jako sestra sestře

Dopis Arii, z Chatanoogy

15. října 2010 v 14:07 | Ezilifreda |  Snění ze vzdálených zemí


(ezi...jen tak, 14. 10. 2010 17:33)

no tak...
tak vyslov Arie své jméno
možná, že bude odstrojeno
dříve než já
v náručí Pána Rihana :-¨))
a za co a proč
chceš být stíhána
za to co nemáš?
a za to, že přeješ si
by vybledly mé stíny
snad netrápí tě splíny
lásky z prázdného poháru
jen rada
nesedej elfko
do ze snů utkaného kočáru
a...
to já s Pánem Rihanem
srdcem i tělem spývám
a nejsi tu
marně se kolem dívám...

a věř mi, patří mi každičká
chvilka toho blaha
a venku je chladno
tak ustroj se, jsi-li nahá...

Pán Rihan musí býti můj

15. října 2010 v 14:05 | aria.z.elesmery |  Snění ze vzdálených zemí

Pán Rihan musí býti můj... (aria.z.elesmery, 14. 10. 2010 17:08)

Pro pána Rihana
chci být i stíhána
Svatou inkvizicí
Pán tajemný a milující...
Ach..., pro pána Rihana
už nechci býti neznámá
Pro něho dopustím se zpronevěry
Já, Aria z Elesmery
Blednoucí stopy ať si hledá
krásná Ezilifreda
Mám ho já, ve svém náručí
a nahá...

Věř mi, jsem na vrcholu blaha

Chattanooga

15. října 2010 v 14:02 | Ezilifreda |  Snění ze vzdálených zemí

Ezi.f, (Pán Rihan, 13. 10. 2010 22:56)

Kde z věže kostela bijí zvony.
Jen malý kousek proti vodě
po dláždění a dvorku štěrkem sypaném,
Tak tam je Chattanooga.
Tam neztrácí se spása. Tam se nalézá.
Lichá je každá žalu slza
Jen slzy štěstí rosí víčka.
Slza tam polibkem se stírá.
tam radostí se srdce svírá.
V červeném na stole svítí svíčka.

Vzkaz pro Pána Rihan

15. října 2010 v 14:00 | Ezilifreda |  Snění ze vzdálených zemí

Vzkaz pro ¨Pána Rihan (ezi.f, 13. 10. 2010 15:06)

Pán Rihan, odvezte mne
tam, jak jste to říkal?
Do Chatanoogy?
Je to daleko a je to proti času,
možná tam, pane,
najdeme poztrácenou spásu.
Bijí tam zvony
tak jako z věže onoho kostela?
Tu slzu poslední
tu jsem už zastřela.

Hříchy mi šeptáš

15. října 2010 v 13:58 | Pán Rihan |  Snění ze vzdálených zemí

Hříchy mi šeptáš (Pán Rihan, 09. 10. 2010 11:21)

Hříchy mi nešeptej
hříchy mi křič
volej je nahlas v nocích
kdy nehledá se sen
v dotycích něžně odvážných
zhýralých až se tají dech.
Ještě je cítím na prstech.
Anděli Ty můj nestrážný
v nocích kdy sen se nehledá
zůstaň mi strážným ďáblem.
To se dá.

Hříchy ti šeptám

15. října 2010 v 13:52 | Ezilifreda |  Snění ze vzdálených zemí

Hříchy ti šeptám ( e z i , 08. 10. 2010 16:27)




Hříchy ti šeptám
Potají

Co ve snech se nezdají
ni v nocích zhýralých

Hledáš je všude
v dotecích odvážných

A já jsem tvůj anděl

Tvůj anděl
nestrážný

Podzim v Amalíně

12. října 2010 v 10:41 | ada.cat |  Amalín, vesnice a města
Amalín zachumán v mlhavém hávu
Jíní už zdobí cestu i trávu
Barevné listí se ze stromů snáší
podzim svou lucernu pomalu zháší

Sluníčko zlatem svým poškádlí dědečka
babička naloží listí do kolečka
Dědeček, ač rád,  by seděl na zápraží
babičce statečně to listí odváží

Dědečku spočni, však nemůžeš na záda
už máme hotovo a to je paráda
Posaď se, dáme si společně kafíčko
Jsem ráda že Tě mám, jsi moje zlatíčko

Nemilovaný podzime

8. října 2010 v 16:30 | amigo.toryk |  Básně lidí z netu
Léto,-slunečné léto opustilo nás,
přichází podzim ve žlutém hávu,
pak přijde zima- s ní sníh a mráz
nespatříme zeleň ,-na louce trávu.

Na cestách louže na botách bláto,
hrabat spadané ze stromů listí
vzpomínat na pohodu a teplé léto,
jen teplo u kamen pohodu jistí.

Meluzína v komíně zpívá svou píseň,
s pohledem z okna přichází smutek
není nám do zpěvu svírá nás tíseň,
jsme opět starší-jak ten rok utek.

Toužíme po jaru - ať přijde máj !
Za svitu sluníčka vyjdeme v háj.


Pohádková

8. října 2010 v 12:07 | ada.cat |  Společné básnění
Do tváře spadl pramen vlasů
pramen barvy zralých klasů
Jenom tak visí do tváře
ukryl oko za mříží žaláře

Motýl má křídla zlomená...
přinesl perly nevěstě do věna
Přilétl a mříž ho zranila...
Tiše pláče královna spanilá

Jen ten pramen vlasů jen tak visí
do tváře královny,do tváře čísi...
Perly se kutálí po dlažbě dál...
zemřela královna...

Ať žije král!!!

Netruchlím pro perlu,třebas je lesklá
u nás se dělají korálky ze skla
Bohatství do vínku Bůh mi dal
jenomže na trůně seděl zlý král...

Truchlím nad princeznou zakletou
co pláče kudy chodí...
Otvírám knížku pohádek staletou
Co se s ní stane, kdopak jí vysvobodí?

Jenže...

Nikdy se nedozvím co bylo dál...
Z knížky pohádek kdosi listy vytrhal...
Zbyla jen plačící princezna
A ten zlý král...


Kocourek.fousek mi k tomu dopsal:

Pro každou princeznu je někde rytíř
nebo princ v žabáka zakletý.
Nelíbej ale každou žábu co chytíš
jen na půl cesty vyjdi v ústrety.

Ať už je jaký chce král
Ať už si s city jen hrál
Ať už pláče nebo se smál,
Jestliže nepřijde - dokraloval.

Bouřka

8. října 2010 v 11:50 | ada.cat |  Veršované pohádky
Draci spolu zápasili
měřili si svoje síly
klobásky baštili
trochu víc pili
Stalo se že se poškorpili

Červení draci tasili zbraně
zelení palice a hurá na ně!
Kyje už duní, meče se blýskají
z tlam šlehá oheň, k boji se chystají

Válečná vřava,do sebe bijí
potoky vody se z nebe lijí
Meče se lámou, z palic jsou třísky
nebe se otvírá, létají blesky

Síly už ubyly,zloba se ztratila
veškerá voda už z mraků se vylila
Odlezli draci do slují a dlouho budou spát
a jejich ženy budou po nich uklízet a prát



Když po bouři ještě krápe a plují bílé obláčky
to dračí ženy prádlo namáčí a dávají je do pračky

;-)

Jen tak...

8. října 2010 v 11:47 | ada.cat |  Básničky - čarodějnice, tajemno, kouzla, Andělé
Já rosou brouzdám každé ráno
někdy opravdu a někdy v myšlenkách
K věku mému... nevídáno
já potají sním o vílách

Droboučké krásky s motýlími křídly
se ráno v kapce rosy zhlídly
Nyní se radují
lehounce tancují

Vůbec nejsou mokré od rosy
Ani tam kde se tráva nekosí
si neumáčí nožky

A proto chodím rosou bosky
abych nezranila vílu malou
Já, stále mám duši hravou
že ve mě zbyl kus dítěte
Proto jsem ráda na světě

Příroda

8. října 2010 v 11:42 | ada.cat |  Básničky o přírodě
Miluji lesy a horské tůně
rozkvetlé louky a jejich vůně
mě prostupuje celičkou
Cítím se nicotnou a maličkou
v té spoustě krásy...

Křepelka v poli pět peněz hlásí
Liška jde po mechu tichou pěšinkou
v mejtě má noru s celou rodinkou
To proto jde tak tichounce...
aby jí nenašel myslivec v zeleném klobouce

Stromy se vánkem pohupují
starou, moudrou píseň si prozpěvují
Sojka hlídá...
ona je třída

Někdo je v jehličí!!!

Ihned to vykřičí na celý les

Někdo cizí nám sem vlez!!!

Staré verpány vržou
Vrzy... vrzy...
Co tě mrzí?
Že svět není jako dříve?
Tak proč ničíte všechno živé?

Láska

8. října 2010 v 11:35 | ada.cat |  Básničky o lásce
Láska je krůpěj rosy v trávě
Ptáče co vylíhlo se právě
Láska je kouzlo mocného čaroděje
Však někdy je to pocit beznaděje

Láska to je vášeň,touha
Noc bez lásky bývá dlouhá
S láskou život rychle letí
Z lásky jsou nejkrásnější děti

Láska to je milování
Pohlazení,pousmání
Být milován a milovat
Co si můžem více přát?

Hádka

8. října 2010 v 11:32 | ada.cat |  Básničky o lásce
Je léto a div se světe
v čase kdy všechno září a kvete
sněhové vločky padaly
Chladily, zábly, bodaly...

Za horké noci kdy spát se nedá
najednou Arktida ach, třikrát běda
Výčitky, urážky, pláč...
Ach, lásko moje...

Proč?

A zač?

Večer jsi byl jak anděl smrti
co vše jen pošlape,zničí a rozdrtí
Ráno jen úsměvem záříš
jakoby nic se tváříš...

To samé očekáváš ode mě
Mé nitro je jak v prázdné taverně
po šíleném tahu...

Půl svého života dala bych za odvahu
Tě něčím bacit do hlavy
aby se ti rozsvítilo...

Však mám jen srdce bolavý
a mračno slunce zastínilo